Vzácná návštěva na naší škole

autor:
GalerieNovinkypro žáky
\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n\r\nPátek 19.1.2014 byl pro naši školu nepochybně dnem svátečním. K devátým ročníkům totiž v rámci projektu Nickyho rodina zavítalo nejen jedno z „Wintonových dětí“, pan Jiří Pavel Kafka, ale také režisér několika dokumentů, Martin Mináč, osobně.\r\n\r\nSir Nicholas Winton je člověkem, kterého bezpochyby můžeme prohlásit za hrdinu. V roce 1939 se mu totiž podařilo zachránit 669 převážně židovských dětí z území Československa před pohnutými osudy v koncentračních táborech. Tyto děti poté vyrůstaly ve Spojeném království v adoptivních rodinách nebo zřízených domovech.\r\n\r\n
\r\n\r\nNaši učitelé i žáci samotní přijali tuto příležitost skutečně slavnostně. Už od rána panovala v celé škole příjemná atmosféra, nechybělo občerstvení ani výtvarná výzdoba, například v podobě 699 obkreslených rukou, které žáci deváté třídy společně s panem ředitelem kreslili na hodině výtvarné výchovy.\r\n\r\nJako první nás navštívila paní Janka Haluková, která již od začátku podobné akce na českých a slovenských školách organizuje, aby nám řekla několik slov k úvodu do celého dne. Poté jsme si promítli film Martina Mináče o životě a hrdinském činu Nicholase Wintona – Síla lidskosti. Po celou dobu promítání ve třídě panovalo obdivuhodné ticho, němý úžas a ke konci ukápla nejedna slza.\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n\r\nPo filmu k nám zavítali již zmínění čestní hosté. Jedno ze zachráněných dětí, pan Jiří Pavel Kafka se svou manželkou a pan režisér, Matěj Mináč. Panu Kafkovi bylo patnáct let, když jej společně s mladším bratrem rodiče poslali ze země pryč. Do té doby žili zcela poklidný život. Vylíčil nám několik podrobností ze své cesty, například jak si vzal na starost malého chlapce po obrně, nebo zážitky z přejezdu hranic. Jelikož si rodiče pana Kafky a jeho bratra kladli podmínku, že chlapci nesmí být adopcí rozděleni, žili oba dva po svém příjezdu do Anglie v ubytovně společně s ostatními dětmi. Po dostudování školy pan Kafka nastoupil do britského letectva, kde pracoval jako střelec a radista několik let. Po skončení války se spolu se svým bratrem setkali s oběma rodiči, což nebylo úplně běžné, a poté oba žili střídavě v Anglii nebo v Čechách. Až do vydání prvního filmu Matěje Mináče neměl pan Kafka žádnou jistotu, že i on je skutečně jedním z Wintonových dětí, a nebýt jeho pozorné manželky, možná by to nevěděl dodnes.\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n\r\nPan Mináč nás zase obdařil hromadou historek ze spolupráce se sirem Wintonem. Jak je známo, o svých činech dlouho nemluvil, dokud jeho manželka nenašla na půdě kufřík s čísly a fotkami. A i poté nebylo lehké jej přimět ke spolupráci. Z nějakého důvodu totiž záchranu dětí nepovažoval za hrdinský čin, ale za čin naprosto běžný. Nakonec byl přeci jen i pan Winton sám spokojený s výsledkem filmu. Tedy, kromě toho, že zamlada byl prý hezčí než herec, který jej ve filmu ztvárnil.\r\n\r\nNa závěr byl prostor pro několik našich otázek, na které pan Kafka společně s panem režisérem odpovídali a než odešli, nesměla chybět ani společná fotka a pár malých dárků, jako pozornost.\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n\r\nZ tohoto dne si jistě každý z nás něco odnesl, například inspiraci ke skutkům podobným právě tomu Wintonovu. Protože každý z nás může něco udělat pro dobro druhých a třebaže to nebude nic světoborného, předává tak inspiraci dál. Mnoho škol se do takových projektů zapojuje s nemalým nadšením a i ta naše je připravená alespoň trochu přispět k Wintovonovu odkazu.\r\n\r\nJohana Heldová, 9.A\r\n\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n

\r\n


Dalši příspěvky