Mauthausen 2014

I letos naše škola využila nabídky Městské části Prahy 8 zúčastnit se exkurze do bývalého vyhlazovacího koncentračního tábora v rakouském Mauthausenu, pořádané na památku 254 vlastenců – příbuzných československých vojáků, kteří úspěšně zaútočili v Libni na Heydricha, anebo odbojářů, kteří jim nezištně pomáhali, kteří zde byli 24.10 1942 popraveni.

Zájezd byl určen pro žáky devátého ročníku, kteří se letos v dějepisu budou zabývat v kapitole o druhé světové válce mimo jiné také tragickými událostmi spjatými s perzekucí našich občanů v době heydrichiády. Před odjezdem i v průběhu cesty tam, jsme se věnovali mnoha otázkám, které s cílem naší exkurze souvisely. Proč jedeme právě do Mauthausenu. Zda budeme schopni důstojně uctít památku našich vlastenců, kteří byli v Mauthausenu za odbojovou činnost umučeni. Zda ustojíme emocionálně těžkou konfrontaci s místy jejich utrpení a smrti.

Cesta autobusem tam i zpět byla náročná – v 7.00 hod. ráno jsme vyrazili a v devět hodin večer se vrátili zpět. Naštěstí jsme cestovali společně se žáky a učiteli ze ZŠ z Lyčkova náměstí, kteří se ukázali jako výborní společníci i spolupracovníci. Na návštěvu tábora jsme nakonec měli asi čtyři hodiny. Počasí nám nepřálo – bylo chladno a deštivo. Tíživá atmosféra kamenné pevnosti na větrném návrší tím byla umocněna už u vstupu bývalou hlavní branou.

Prohlídka tábora byla postavena na písemných vzpomínkách Václava Václavíka, vězně, který Mauthausen přežil. Prošli jsme s ním nástupištěm, blokem č. 6. i neblaze proslulými Schody smrti v blízkém žulovém lomu. Jeho vzpomínky jsou otřesným svědectvím o nelidském zacházení s vězni, kde běžnou každodenní součástí pobytu v lágru byly utrpení a smrt.

Muzeum vyhlazovacího tábora s interaktivní expozicí výmluvně dokumentuje denní život vězňů – novodobých otroků – odsouzených předem k smrti vyčerpáním nelidskou dřinou v lomu nebo přímou exekucí přípisem v osobní složce – Návrat nežádoucí. Suterén tohoto bloku byl nejtíživější z celé exkurze. Jednoduchá fotodokumentace venkovních míst, kde lidé přicházeli o život, přecházela do podzemního krematoria, kde návštěvníci z celé Evropy v tichu vzpomínají na své mrtvé. Sál se seznamy umučených na velkých skleněných černých deskách i v objemných třech knihách vydával svědectví o 120 000 obětech nacistické zvůle. U vstupu do umývárny – plynové komory vydržel málokdo stát déle než na pár nahlédnutí.

Venku u památníku československých obětí jsme si připomněli osudy některých členů odboje z Prahy 8. Mezi jinými i památku Jindřišky Novákové. Každý položil květinu na toto pietní místo. Rozvinutím české státní vlajky a minutou ticha jsme všichni uctili památku našich vlastenců, kteří položili své životy za naši svobodu. Na závěr je nutno dodat, že žákům dopravu i vstupné platila MČ Praha 8. Celá exkurze byla pro žáky i pedagogický doprovod zdarma. Jsem rád, že náš zřizovatel i takto podporuje zprostředkování důležitých kapitol našich moderních dějin a vnímá toto jako velmi důležité pro žáky svých základních škol. Zvláštní poděkování si zaslouží pan Michal Švarc.

Po návratu byli žáci plni dojmů. Paní učitelka Malimánková v hodině českého jazyka s nimi besedovala o tom, co viděli. Nakonec se žáci pokusili své zážitky zapsat, aby s nimi mohli seznámit i ostatní. Svou upřímností k nejlepším patří práce Johany Heldové, žákyně 9.A.

Viděla jsem Mauthausen

Myslím, že dokud jsem skutečně nespatřila brány koncentračního tábora, nepřišlo mi vše, co jsem doposud četla, viděla či slyšela, tak skutečné. Z místa sálala ponurá atmosféra a deštivé počasí naší náladě nijak nepomáhalo. U pomníku jsme vzdali čest krutě a téměř bezdůvodně zavražděným minutou ticha a květinou, nejednomu z nás ukápla slza. Při přesunu na plac, kde se konaly nástupy, nás děsilo každé slovo pana ředitele nebo paní učitelek z druhé školy, co krok, to mrtvý člověk. Viděli jsme, v jakých podmínkách tři sta mužů v malé místnosti žilo, a muzeum plné fotografií nás šokovalo. Od tabule s obrázky lidí, kteří se snažili uprchnout, sebevrahů a mužů, kteří byli donuceni si život vzít, nemálo z nás vykřiklo a odbíhalo v slzách. Já sama jsem se na druhou část muzea již neodvážila.

Hromady dopisů, psaní, předmětů vězňů i dozorčích, to vše se zachovalo. Ale snad tou nejhorší částí byla návštěva plynové komory. Po celou dobu jsem své kamarádce drtila ruku a ona mi stisk opětovala. První místnost byla plná pomníků a pamětních desek, ta další tmavá, na černých panelech tisíce jasně, modře zářících jmen. Ti všichni byli zabiti v plynové komoře. Nejeden Novák, Svoboda, jména nám Čechům tolik známá, a kdybychom pořádně hledali, pomalu každý druhý by našel svého jmenovce. Ale samotná plynová komora vypadala jako obyčejná sprcha. Vždyť jim také říkali, že se jdou „jen sprchovat“. Věřili jim? Věřili, že se vrátí?

Nakonec jsme se dostali až k tolik nechvalně známým schodům nasáklých krví. Po těchto schodech denně tahali vyčerpaní, na kost vyhublí muži padesáti kilové žulové kameny. Každý schod jiný, bolestný řev a pláč, pokřikování dozorců, sem tam výstřel, jak někdo klopýtl a vybočil z řady, nahoru, odložit, rychle dolů a zase celé znova, celé dny. Nelidské činy dozorců, kteří si dlouhé chvíle krátili těmi nejoriginálnějšími způsoby zabíjení. „Parašutisté“, naprosto bezdůvodně svrženi ze skal lomu do hlubin propasti. Kolik mužů, později žen a dokonce i dětí zemřelo, než Američané tábor osvobodili? A kolik jich zemřelo po osvobozen kdy jejich těla nebyla schopná jídlo opět přijmout? Kolik si jich po válce vzalo život, protože s tím, co viděli, nemohlo žít? Snad nikdy nepochopím, proč se tohle dělo, jaký důvod k tomu všemu vlastně byl. Sama jsem noc poté strávila zíráním do stropu.

Tato exkurze byla emotivní, zajímavá, poučná a velmi jsem si z ní odnesla… Ale přísahám před Bohem, že už nikdy víc.

Johana Heldová, žákyně 9.A.

23.10.2014 Z.Drozda, ředitel školy

I. ROČNÍK ŠUTKOVSKÉHO MARATONSKÉHO BĚHU NA POČEST EMILA ZÁTOPKA „BĚH PRO EMILA“

Cílem běhu je uctít památku nejznámějšího a ve světě dodnes nejpopulárnějšího českého sportovce a dlouholetého obyvatele naší městské čtvrti Troje.

Emil Zátopek získal čtyři zlaté olympijské medaile a především zvítězil na olympijských hrách v r. 1952 v Helsinkách v maratonském běhu časem 2:23,03. A právě na počest tohoto historického výkonu se s touto tratí ,formou štafetového běhu pokusí poměřit naši žáci, a to mladší děti z atletického kroužku doplnění o nejlepší běžce (chlapce i děvčata) z druhého stupně a dohromady utvoří běžeckou skupinu, kde jednotliví členové štafetového týmu se budou podle rozpisu střídat na atletickém oválu školního hřiště po uběhnutí jednoho kola (200 m)

Sestavený tým bude složen z 25 dětí (I. stupeň) z atletického kroužku, kde každé dítě uběhne celkem 2×200 m, tj. 25 dětí x 2×200 m = 10 km. Zbývající část absolvují vybraní chlapci a děvčata z II. Stupně (8 a 8), tj.celkem 16 dětí, kdy 8 dívek poběží 5×200m= 1 km a 8 chlapců poběží 15×200m = 3 km, tj. 8×1 km + 8×3 km= 32 km. To znamená, že tým složený z dětí čítá 41 běžců a symbolický poslední úsek, 195 m dlouhý, by mohl jako 42 běžec v řadě uběhnout pan ředitel. V případě jeho zaneprázdněnosti ho nahradí některý z učitelů, aby i pedagogický sbor měl sportovní podíl na úspěchu akce. Po doběhnutí bude ustanoven rekord školy, ve štafetovém maratonském běhu. Domnívám se, že by mohla vzniknout pěkná školní tradice, kdy v dalších ročnících by se žáci poměřovali se svými předchůdci.

Organizací běhu také chceme připomenout Emila Zátopka, kdy děti z atletického kroužku za pomoci aktivních atletů z vyšších tříd v bodech zmapují život a sportovní příběh Emila Zátopka a jeho ženy Dany. Děti za dopomoci učitele organizačně běh připraví. Uvažujeme o možnosti požádat o krátký rozhovor pro školní WEB paní Danu Zátopkovou. Před vyběhnutím na trať běhu plánujeme promítnout zhruba 30 minutový dokument o Emilu Zátopkovi, který připraví naši žáci.

Hlavním posláním této akce, kromě vzpomínky na Emila Zátopka, je dobře si zaběhat a udělat něco pro své zdraví.
Učitel t.v.
Jan Krupička

Fotogalerie

Výlet 3.A – park Mirakulum 2013-2014

Uprostřed týdne extrémních veder jsme se 11.6. statečně vydali do parku Mirakulum, nacházejícím se v Milovicích nad Labem.

Sraz byl ráno před školou a dál naše cesta pokračovala metrem, vlakem a přistaveným autobusem.

Na pobyt v parku byly děti vybaveny mnoha svačinkami,pitím,čelovkou nebo baterkou, náhradním oblečením. Vyzkoušely si skoky na velké trampolíně, prošly se lanovým centrem, hradem, prozkoumaly podzemní bludiště. Po obědě zakusily druhohorní dobrodružství zakončené odkrýváním kostry predátora pod vedením studentky PřF UK. Nakonec se děti vydováděly v kouzelné zemi- Pigyland. Přes den jsme neustále doplňovali tekutiny, polévali se vodou nebo probíhali oázou vodního světa.

Unavení a zdravě špinavý jsme se k večeru vraceli do Prahy.

Karla Drahokoupilová

Fotogalerie

Ohlédnutí za školou v přírodě třídy III. C

V pondělí 12. května jsme vycestovali na školu v přírodě do Pece pod Sněžlou. Na cestu jsme se vydali dvoupatrovým autobusem, který zajistila Cestovní kancelář CK2 stejně jako objekt, v němž jsme byli ubytováni. Dorazili jsme do města, vystoupili jsme z autobusu a k našemu překvapení nás čekal první zatěžkávací úkol. Museli jsme zdolat velký kopec, na jehož vrcholu stál náš Penzion Lucký. Při výstupu padaly kroupy, a tak jsme přišli celí mokří. První zážitek jsme měli za sebou.

V úterý před námi byla další výzva – nejvyšší hora ČR Sněžka. Pořádně jsme se nasnídali, teple oblékli a hurá na cestu. Do nadmořské výšky 1588 m nás vyvezla lanovka, pár metrů k vrcholu jsme šli po svých. Obdivovali jsme krásu české i polské přírody. V obchodě se suvenýry jsme zakoupili pozornosti pro všechny členy rodiny a pokračovali dál v sestupu, tentokrát až dolů pěšky. Cestou nás překvapila liška, byla tak blízko, až se tajil dech, ale zřejmě se bála ještě víc než my, a tak vzala nohy na ramena.

Ve středu se pořádal další výlet, tentokrát na Růžovou horu. Autobusem do Jánských Lázní, následovala lanovka a občerstvení před sestupem zpět do Pece pod Sněžkou.

Večerní program pro nás zajistil pracovník Horské služby, nyní už víme, jak se máme chovat v horách nebo jak poskytnout první pomoc zraněnému člověku.

Čtvrtek byl posledním vyučovacím dnem, upevnili jsme si také praktické dovednosti a matematickou zdatnost při nakupování drobných dárečků a pochutin v centru města. Po obědě jsme nachystali osobní věci, abychom večer pouze dobalili kufry, odpoledne jsme se tak mohli bavit na „Pyžamové párty“.

V pátek nás v poledne vyzvedla delegátka cestovní kanceláře CK2 a společně jsme zamířili přímým směrem na Prahu. Rodiče nás s napětím očekávali před školou.

Tři roky školního života byly spojeny se třemi výjezdy do přírody, kdo ví, možná budou další…

Z žákovských prací III. C

VÝLET 6.B NA HLUBOKOU

MODERNÍ DEN – 3. B

Soutěž v poskytování první pomoci (Motto: „….už umím pomoci“)

Dne 5.6. proběhla tento rok již tradiční soutěž týmů základních škol v poskytování první pomoci, kterou organizuje MČ Prahy 8 v okolí Grabovy vily. Po evidenci soutěžních družstev, úvodním slově a představení stanovišť, započala samotná soutěž. Počasí dětem přálo, a tak v krásném prostředí zahrady bez oddechu ošetřovaly jedno zranění za druhým, vysvětlovaly jejich přesný postup řešení a simulovaly přivolání pomoci. Žáci ZŠ Na Šutce přijeli ve dvou pětičlenných družstvech. Mladší (1. stupeň) získali celkové druhé místo, straší (2. stupeň) se umístili na celkovém třetím místě.

Soutěž se moc povedla. Těšíme se na příští rok!

Fotografie

Květinová slavnost 2014

Všichni páťáci se na ni moc těšili a také se na ni asi měsíc připravovali. Jako první krok si rozdělili úkoly. Tedy, co bude každý dělat. Tento rok se rozhodli, že udělají Květinovou slavnost jinou. Mimo obvyklých dvanácti stanovišť se děti mohly těšit na diskotéku, tombolu a hrací koutek. Vyrobili pozvánky, dekorace, napekli perníky…..

…. Je 29. 5. 2014, tradičně se připravuje a koná Květinová slavnost. Paní učitelka nám včera řekla, že máme přijít v 7:00. Všichni jsme se sešli v kuchyňce. Ve středu jsme pekli perníky a dnes je nosíme do chodby před tělocvičnami, kde slavnost probíhá. Obchůdek s odměnami je také na chodbě. Jednotlivá stanoviště pak v tělocvičnách. Na každém stanovišti byli dva žáci pátých tříd. Tématem stanovišť byl zdravý životní styl (první pomoc, příroda, zdravá výživa a pohybové aktivity). Všichni žáci třídili odpad, odpovídali na otázky, přiřazovali části těla, házeli míčky do příšer, poznávali rostliny, zavazovali zranění a dělali spoustu dalších soutěží. Bylo jich 12 + hrací koutek.

Když přišly děti z 1. stupně, bylo už všechno připraveno. Každá třída přinesla řezané květiny jako vstupné na slavnost. Všichni se nahrnuli do tělocvičny. Nejprve byl proslov, a potom už děti z 1. stupně řešily nachystané úkoly. U stánků bylo plno. Jeden vysvětloval a druhý tiskal razítka. Tiskalo se do kartiček s políčky. Měli jsme plno práce, a tak nás potěšilo, když se otevřel obchůdek. Všichni chtěli nakupovat za ty tiskátka. Pak následovala diskotéka s oblíbenými dětskými písničkami. Všichni tančili a bylo vidět, že si to užívají. Slavnost jsme zakončili tombolou. Sedmnáct šťastných dětí vyhrálo ceny. Nesměla chybět ani společná fotografie. Myslím, že na Květinovou slavnost budeme dlouho vzpomínat. Druhý den v pátek jsme my, páťáci šli do domova pro seniory, kde jsme zpívali a recitovali. Na závěr jsme předali přinesené květiny.

Napsala Barbora Horáková, Anežka Grabcová, Veronika Popová (učitelka a žákyně 5.A a 5.B)

Fotogalerie

Výlet 3. B – zámek Žleby

Ve čtvrtek 5. 6. 2014 navštívila 3. B zámek Žleby.

Ráno jsme se sešli na nádraží, vyrazili vlakem do zastávky Žleby a pak pěšky přes park až k zámku.

Následovala prohlídka zámku. Po prohlídce jsme se šli podívat do areálu ukázkové obory, kde je chována i část stáda pověstných bílých jelenů. Viděli jsme zástupce naší zvěře, dravce, sovy, vodní ptactvo, kunovité šelmy. V lesoparku se děti proběhly a zahrály hry.

A pak hurá vlakem zpátky do Prahy.

Hana Nečesaná

Fotogalerie

Škola v přírodě Lucký 2014 4.A - Můj výstup na Sněžku

Jednoho květnového pondělí odjela naše třída s CK2 a paní učitelkou na školu v přírodě do Krkonoš. Všichni jsme se nemohli dočkat, až odjedeme. Cesta byla dlouhá a počasí proměnlivé. Ale nám to nevadilo, protože jsme byli rádi, že jsme opustili školu.

Chata, ve které jsme spali, byla moc hezká a dobře tam vařili. Chodili jsme každý den na výlety, až mě bolely každý den nohy.

Jednoho dne nám paní učitelka řekla, že společně vystoupíme na Sněžku. Zhrozil jsem se! Když jsem zjistil, že měří 1603 m, tak mě začaly bolet nohy. Chtěl jsem na jejím vrcholu zapíchnout svou vlajku. Když jsem tam došel, zjistil jsem, že vlajka zůstala v chatě. Asi musím ten výstup zopakovat !

Autor: Filip Beránek, IV.A

Fotogalerie

Syndikovat obsah