Turnaj ve vybíjené 4 a 5 třídy

Ve čtvrtek 12.3.3015 se žáci ze 4. a 5.tříd naší školy zúčastnili turnaje ve vybíjené na ZŠ Dolákova,kterou pořádal Dům dětí a mládeže Praha 8 – Spirála. Turnaj byl obsazen 11 družstvy ze škol Prahy 8.Naši žáci se v silné konkurenci umístili na konečném 4.místě.

Všichni se velmi snažili a zaslouží si za svůj výkon velkou pochvalu.

Mgr.Neradová M.

Fotogalerie

Obratlovci v V.A

V pondělí 26. ledna si děti z V.A zopakovali učivo o obratlovcích pomocí interaktivní tabule a s užitím myšlenkové mapy. Následně po skupinkách zpracovávaly jednotlivé obratlovce – ryby, obojživelníky, plazy, ptáky a savce. Při práci uplatnily materiály, které si přinesly z domova.

Vzácná návštěva

Pátek 19.1.2014 byl pro naši školu nepochybně dnem svátečním. K devátým ročníkům totiž v rámci projektu Nickyho rodina zavítalo nejen jedno z „Wintonových dětí“, pan Jiří Pavel Kafka, ale také režisér několika dokumentů, Martin Mináč, osobně.

Sir Nicholas Winton je člověkem, kterého bezpochyby můžeme prohlásit za hrdinu. V roce 1939 se mu totiž podařilo zachránit 669 převážně židovských dětí z území Československa před pohnutými osudy v koncentračních táborech. Tyto děti poté vyrůstaly ve Spojeném království v adoptivních rodinách nebo zřízených domovech.

Naši učitelé i žáci samotní přijali tuto příležitost skutečně slavnostně. Už od rána panovala v celé škole příjemná atmosféra, nechybělo občerstvení ani výtvarná výzdoba, například v podobě 699 obkreslených rukou, které žáci deváté třídy společně s panem ředitelem kreslili na hodině výtvarné výchovy.

Jako první nás navštívila paní Janka Haluková, která již od začátku podobné akce na českých a slovenských školách organizuje, aby nám řekla několik slov k úvodu do celého dne. Poté jsme si promítli film Martina Mináče o životě a hrdinském činu Nicholase Wintona – Síla lidskosti. Po celou dobu promítání ve třídě panovalo obdivuhodné ticho, němý úžas a ke konci ukápla nejedna slza.

Po filmu k nám zavítali již zmínění čestní hosté. Jedno ze zachráněných dětí, pan Jiří Pavel Kafka se svou manželkou a pan režisér, Matěj Mináč. Panu Kafkovi bylo patnáct let, když jej společně s mladším bratrem rodiče poslali ze země pryč. Do té doby žili zcela poklidný život. Vylíčil nám několik podrobností ze své cesty, například jak si vzal na starost malého chlapce po obrně, nebo zážitky z přejezdu hranic. Jelikož si rodiče pana Kafky a jeho bratra kladli podmínku, že chlapci nesmí být adopcí rozděleni, žili oba dva po svém příjezdu do Anglie v ubytovně společně s ostatními dětmi. Po dostudování školy pan Kafka nastoupil do britského letectva, kde pracoval jako střelec a radista několik let. Po skončení války se spolu se svým bratrem setkali s oběma rodiči, což nebylo úplně běžné, a poté oba žili střídavě v Anglii nebo v Čechách. Až do vydání prvního filmu Matěje Mináče neměl pan Kafka žádnou jistotu, že i on je skutečně jedním z Wintonových dětí, a nebýt jeho pozorné manželky, možná by to nevěděl dodnes.
Pan Mináč nás zase obdařil hromadou historek ze spolupráce se sirem Wintonem. Jak je známo, o svých činech dlouho nemluvil, dokud jeho manželka nenašla na půdě kufřík s čísly a fotkami. A i poté nebylo lehké jej přimět ke spolupráci. Z nějakého důvodu totiž záchranu dětí nepovažoval za hrdinský čin, ale za čin naprosto běžný. Nakonec byl přeci jen i pan Winton sám spokojený s výsledkem filmu. Tedy, kromě toho, že zamlada byl prý hezčí než herec, který jej ve filmu ztvárnil.

Na závěr byl prostor pro několik našich otázek, na které pan Kafka společně s panem režisérem odpovídali a než odešli, nesměla chybět ani společná fotka a pár malých dárků, jako pozornost.

Z tohoto dne si jistě každý z nás něco odnesl, například inspiraci ke skutkům podobným právě tomu Wintonovu. Protože každý z nás může něco udělat pro dobro druhých a třebaže to nebude nic světoborného, předává tak inspiraci dál. Mnoho škol se do takových projektů zapojuje s nemalým nadšením a i ta naše je připravená alespoň trochu přispět k Wintovonovu odkazu.

Johana Heldová, 9.A

Mikuláš v naší ZŠ

Dne 5. 12. 2014 připravilo pár našich žákyň z 8.B pro žáky prvního stupně mikulášskou nadílku. Šest dívek se převléklo do podomácku vyrobených kostýmů a s pytlíčky sladkostí se postupně vydalo ke dveřím každé třídy. Děti měli pro Mikuláše připravené básničky, rýmovačky, nebo písničky. Čerti naštěstí nikoho neodnesli a andílci se postarali o úsměv na dětských tvářích…

Roli Čerta ztvárnily Sára Růžičková, Klára Fomenková a Barbora Mrzenová. Anděly Alexandra Knyazeva a Denisa Kropáčková. Mikuláše si zahrála Anna Jíchová a fotografka Petra Šimonovská jejich pouť zdokumentovala.

Fotografie

Vlastivědný projekt 5.A - Česká republika a její kraje

Ve středu 17. 12. děti z V. A pracovaly na vlastivědném projektu, který se týkal České republiky a jejích krajů. Žáci se rozdělili do skupinek a „představili svůj kraj“. Posuďte sami, jak se jim práce vydařila.

V. A

Fotografie

Den otevřených dveří pro mateřskou školu, dne 10.12.2014

Dne 10.12.2014 se na naší škole konal den otevřených dveří pro nedalekou mateřskou školu, Na Přesypu. Kromě paní učitelek se této akce zúčastnilo také žákyně osmých tříd, Diana, Eliška, Lucie a Julie a žákyně tříd devátých, Adéla, Pavla, Renáta a dvě Johany.

Po příchodu se předškoláci rozdělili do menších skupin, každou z nich měla na starost dvě až tři děvčata. Poté děti odvedly do určených prvních a druhých tříd. Všechny třídy měly pro naše budoucí školáky vymyšlený program. Děti si něco malého vyrobili, namalovali, nebo se dokonce něčemu přiučili, a žáci poté ukázali něco, co se doposud naučili oni. Například přečetli krátkou pohádku.

Následoval program připravený dětmi ze školní družiny. Zazpívali písničku, zarecitovali básničku, promluvili o blížící se návštěvě Ježíška a na odchodu ještě každý předškolák dostal ručně vyrobený dáreček.

Tato akce se nakonec setkala s velmi pozitivními ohlasy. Děvčata získala nové zkušenosti a uznala, že práce s dětmi je sice krásná, ale značně vyčerpávající.
Doufáme, že se i Vašim dětem u nás na škole líbilo. Dovolujeme si vás také pozvat na den otevřených dveří pro veřejnost, který se bude konat 10. ledna 2014.

S přáním prožití krásných vánočních svátků, jmenované dívky osmých a devátých ročníků.

Fotogalerie

WORKSHOP PRO NAŠE ŽÁKY SE SPISOVATELKOU KLÁROU SMOLÍKOVOU

8. prosince 2014 do naší školy zavítala spisovatelka, paní Klára Smolíková, autorka řady populárně naučných knih (Husité, Řemesla, Jak se staví město) i metodických materiálů pro učitele, jejíž nejnovější knihou je komiks Viktorka a vesmírná dobrodružství (nakladatelství Portál).

Autorka si připravila dílnu/povídání/workshop týkající se komiksů pro 6. a 7. třídu.

Naše škole byla oslovena přednostně proto, že se zajímáme o rozvoj čtenářské gramotnosti žáků, což potvrdila i loňská účast třídy 7.B v projektu Souboj čtenářů. Kolektiv dětí z celostátní soutěže vyšel jako druhý. V rámci soutěže děti přečetly 5 nových knih současných českých i světových autorů.

Workshop se vyvedl. Děti se dozvěděly mnoho nového nejen o knihách, ale i o naší historii, husitství, o středověkých městech.

Seznámily se i s tím, jak vzniká komiks, měly možnost si samy zahrát na autora a díky pracovním listům vymýšlely příběh a dopisovaly do bublin výstižná sdělení tak, aby odpovídala rozpoložení nakreslené postavičky a zároveň i osnově celého příběhu.

Paní Klára Smolíková přinesla s sebou několik svých knih a vtipně reagovala na mnoho dětských dotazů.

Marie Malimánková

Fotogalerie

Barevný den

„Barevný den“ se stává téměř tradicí na mnoha školách, ne jinak tomu je i u nás.

V předchozích letech bylo cílem okořenit výuku barvami. Žáci za asistence svých třídních učitelů měli možnost zvolit barvu pro svoji třídu, v té se potom prezentovali v rámci vyučování. Skladbu úkolů a konkrétní činnosti učitelé tematicky propojili s barvami palety, také oni podpořili své žáky oblečením v barvě třídy.

V letošním roce jsme se pokusili o drobné změny v pořádání této aktivity. Žáci byli motivováni bodovým hodnocením, za všechny kategorie oblečení a doplňků získala třída konkrétní součet bodů, z něhož jsme vypočítali průměrnou hodnotu. Vítěznou třídu V. C čekala odměna v podobě dortu, všechny ostatní účastníky alespoň drobná sladkost.

Barevného dne se zúčastnili žáci a učitelé I. stupně, je třeba vyzdvihnout nasazení všech dětí, pohled do zákulisí je možný v galerii přiložených snímků.

Fotogalerie

Mauthausen 2014

I letos naše škola využila nabídky Městské části Prahy 8 zúčastnit se exkurze do bývalého vyhlazovacího koncentračního tábora v rakouském Mauthausenu, pořádané na památku 254 vlastenců – příbuzných československých vojáků, kteří úspěšně zaútočili v Libni na Heydricha, anebo odbojářů, kteří jim nezištně pomáhali, kteří zde byli 24.10 1942 popraveni.

Zájezd byl určen pro žáky devátého ročníku, kteří se letos v dějepisu budou zabývat v kapitole o druhé světové válce mimo jiné také tragickými událostmi spjatými s perzekucí našich občanů v době heydrichiády. Před odjezdem i v průběhu cesty tam, jsme se věnovali mnoha otázkám, které s cílem naší exkurze souvisely. Proč jedeme právě do Mauthausenu. Zda budeme schopni důstojně uctít památku našich vlastenců, kteří byli v Mauthausenu za odbojovou činnost umučeni. Zda ustojíme emocionálně těžkou konfrontaci s místy jejich utrpení a smrti.

Cesta autobusem tam i zpět byla náročná – v 7.00 hod. ráno jsme vyrazili a v devět hodin večer se vrátili zpět. Naštěstí jsme cestovali společně se žáky a učiteli ze ZŠ z Lyčkova náměstí, kteří se ukázali jako výborní společníci i spolupracovníci. Na návštěvu tábora jsme nakonec měli asi čtyři hodiny. Počasí nám nepřálo – bylo chladno a deštivo. Tíživá atmosféra kamenné pevnosti na větrném návrší tím byla umocněna už u vstupu bývalou hlavní branou.

Prohlídka tábora byla postavena na písemných vzpomínkách Václava Václavíka, vězně, který Mauthausen přežil. Prošli jsme s ním nástupištěm, blokem č. 6. i neblaze proslulými Schody smrti v blízkém žulovém lomu. Jeho vzpomínky jsou otřesným svědectvím o nelidském zacházení s vězni, kde běžnou každodenní součástí pobytu v lágru byly utrpení a smrt.

Muzeum vyhlazovacího tábora s interaktivní expozicí výmluvně dokumentuje denní život vězňů – novodobých otroků – odsouzených předem k smrti vyčerpáním nelidskou dřinou v lomu nebo přímou exekucí přípisem v osobní složce – Návrat nežádoucí. Suterén tohoto bloku byl nejtíživější z celé exkurze. Jednoduchá fotodokumentace venkovních míst, kde lidé přicházeli o život, přecházela do podzemního krematoria, kde návštěvníci z celé Evropy v tichu vzpomínají na své mrtvé. Sál se seznamy umučených na velkých skleněných černých deskách i v objemných třech knihách vydával svědectví o 120 000 obětech nacistické zvůle. U vstupu do umývárny – plynové komory vydržel málokdo stát déle než na pár nahlédnutí.

Venku u památníku československých obětí jsme si připomněli osudy některých členů odboje z Prahy 8. Mezi jinými i památku Jindřišky Novákové. Každý položil květinu na toto pietní místo. Rozvinutím české státní vlajky a minutou ticha jsme všichni uctili památku našich vlastenců, kteří položili své životy za naši svobodu. Na závěr je nutno dodat, že žákům dopravu i vstupné platila MČ Praha 8. Celá exkurze byla pro žáky i pedagogický doprovod zdarma. Jsem rád, že náš zřizovatel i takto podporuje zprostředkování důležitých kapitol našich moderních dějin a vnímá toto jako velmi důležité pro žáky svých základních škol. Zvláštní poděkování si zaslouží pan Michal Švarc.

Po návratu byli žáci plni dojmů. Paní učitelka Malimánková v hodině českého jazyka s nimi besedovala o tom, co viděli. Nakonec se žáci pokusili své zážitky zapsat, aby s nimi mohli seznámit i ostatní. Svou upřímností k nejlepším patří práce Johany Heldové, žákyně 9.A.

Viděla jsem Mauthausen

Myslím, že dokud jsem skutečně nespatřila brány koncentračního tábora, nepřišlo mi vše, co jsem doposud četla, viděla či slyšela, tak skutečné. Z místa sálala ponurá atmosféra a deštivé počasí naší náladě nijak nepomáhalo. U pomníku jsme vzdali čest krutě a téměř bezdůvodně zavražděným minutou ticha a květinou, nejednomu z nás ukápla slza. Při přesunu na plac, kde se konaly nástupy, nás děsilo každé slovo pana ředitele nebo paní učitelek z druhé školy, co krok, to mrtvý člověk. Viděli jsme, v jakých podmínkách tři sta mužů v malé místnosti žilo, a muzeum plné fotografií nás šokovalo. Od tabule s obrázky lidí, kteří se snažili uprchnout, sebevrahů a mužů, kteří byli donuceni si život vzít, nemálo z nás vykřiklo a odbíhalo v slzách. Já sama jsem se na druhou část muzea již neodvážila.

Hromady dopisů, psaní, předmětů vězňů i dozorčích, to vše se zachovalo. Ale snad tou nejhorší částí byla návštěva plynové komory. Po celou dobu jsem své kamarádce drtila ruku a ona mi stisk opětovala. První místnost byla plná pomníků a pamětních desek, ta další tmavá, na černých panelech tisíce jasně, modře zářících jmen. Ti všichni byli zabiti v plynové komoře. Nejeden Novák, Svoboda, jména nám Čechům tolik známá, a kdybychom pořádně hledali, pomalu každý druhý by našel svého jmenovce. Ale samotná plynová komora vypadala jako obyčejná sprcha. Vždyť jim také říkali, že se jdou „jen sprchovat“. Věřili jim? Věřili, že se vrátí?

Nakonec jsme se dostali až k tolik nechvalně známým schodům nasáklých krví. Po těchto schodech denně tahali vyčerpaní, na kost vyhublí muži padesáti kilové žulové kameny. Každý schod jiný, bolestný řev a pláč, pokřikování dozorců, sem tam výstřel, jak někdo klopýtl a vybočil z řady, nahoru, odložit, rychle dolů a zase celé znova, celé dny. Nelidské činy dozorců, kteří si dlouhé chvíle krátili těmi nejoriginálnějšími způsoby zabíjení. „Parašutisté“, naprosto bezdůvodně svrženi ze skal lomu do hlubin propasti. Kolik mužů, později žen a dokonce i dětí zemřelo, než Američané tábor osvobodili? A kolik jich zemřelo po osvobozen kdy jejich těla nebyla schopná jídlo opět přijmout? Kolik si jich po válce vzalo život, protože s tím, co viděli, nemohlo žít? Snad nikdy nepochopím, proč se tohle dělo, jaký důvod k tomu všemu vlastně byl. Sama jsem noc poté strávila zíráním do stropu.

Tato exkurze byla emotivní, zajímavá, poučná a velmi jsem si z ní odnesla… Ale přísahám před Bohem, že už nikdy víc.

Johana Heldová, žákyně 9.A.

23.10.2014 Z.Drozda, ředitel školy

I. ROČNÍK ŠUTKOVSKÉHO MARATONSKÉHO BĚHU NA POČEST EMILA ZÁTOPKA „BĚH PRO EMILA“

Cílem běhu je uctít památku nejznámějšího a ve světě dodnes nejpopulárnějšího českého sportovce a dlouholetého obyvatele naší městské čtvrti Troje.

Emil Zátopek získal čtyři zlaté olympijské medaile a především zvítězil na olympijských hrách v r. 1952 v Helsinkách v maratonském běhu časem 2:23,03. A právě na počest tohoto historického výkonu se s touto tratí ,formou štafetového běhu pokusí poměřit naši žáci, a to mladší děti z atletického kroužku doplnění o nejlepší běžce (chlapce i děvčata) z druhého stupně a dohromady utvoří běžeckou skupinu, kde jednotliví členové štafetového týmu se budou podle rozpisu střídat na atletickém oválu školního hřiště po uběhnutí jednoho kola (200 m)

Sestavený tým bude složen z 25 dětí (I. stupeň) z atletického kroužku, kde každé dítě uběhne celkem 2×200 m, tj. 25 dětí x 2×200 m = 10 km. Zbývající část absolvují vybraní chlapci a děvčata z II. Stupně (8 a 8), tj.celkem 16 dětí, kdy 8 dívek poběží 5×200m= 1 km a 8 chlapců poběží 15×200m = 3 km, tj. 8×1 km + 8×3 km= 32 km. To znamená, že tým složený z dětí čítá 41 běžců a symbolický poslední úsek, 195 m dlouhý, by mohl jako 42 běžec v řadě uběhnout pan ředitel. V případě jeho zaneprázdněnosti ho nahradí některý z učitelů, aby i pedagogický sbor měl sportovní podíl na úspěchu akce. Po doběhnutí bude ustanoven rekord školy, ve štafetovém maratonském běhu. Domnívám se, že by mohla vzniknout pěkná školní tradice, kdy v dalších ročnících by se žáci poměřovali se svými předchůdci.

Organizací běhu také chceme připomenout Emila Zátopka, kdy děti z atletického kroužku za pomoci aktivních atletů z vyšších tříd v bodech zmapují život a sportovní příběh Emila Zátopka a jeho ženy Dany. Děti za dopomoci učitele organizačně běh připraví. Uvažujeme o možnosti požádat o krátký rozhovor pro školní WEB paní Danu Zátopkovou. Před vyběhnutím na trať běhu plánujeme promítnout zhruba 30 minutový dokument o Emilu Zátopkovi, který připraví naši žáci.

Hlavním posláním této akce, kromě vzpomínky na Emila Zátopka, je dobře si zaběhat a udělat něco pro své zdraví.
Učitel t.v.
Jan Krupička

Fotogalerie

Syndikovat obsah